Zdravím všechny příznivce rychlé stopy!
Opatření zapříčiněné zajisté chutným vývarem z netopýra postupně
odeznívají, a tak jsme se mohli po dlouhé době potkat na závodech.
Snad i kvůli dlouhému čekání byl závod plně obsazen. A snad kvůli
stejnému důvodu byli někteří z nás motivováni více než kdy jindy.
Než se pustíme do samotného hodnocení jízd, musíme si bohužel říci o
tom, co se dělo jak při rozjížďkách, tak i mezi nimi. Snad to bylo tou
přemírou motivace, snad to bylo kvůli tomu, že jsme jeli trať, kterou
jsme nemohli trénovat a která navíc nenabízela mnoho míst k předjetí,
ale snad jediná rozjížďka (zejména u skupin A a D) se neobešla bez
potyček na trati a vášnivých diskuzí po dojetí. Nebudeme se vracet k
samotným incidentům, ty už byly, doufejme, vyřešené, ale je snad potřeba
zmínit následující. Každý máme nějaký jízdní styl. Někdo ho má více
agresivní, někdo se naopak kontaktům vyhýbá. Někdo dokáže připustit
nějaký kontakt, někomu vadí sebemenší ťuknutí od soupeře. Neúmyslné
kontakty do závodění patří, ostřejší souboje jsou často i divácky
zajímavé. Jak vídáme například v F1, tak předjíždějící často při
předjíždění vyveze mimo ideální stopu bohužel i předjížděného, aby
nedošlo ke kolizi. Ale určitě k závodům nepatří narážení za účelem
předjetí, úmyslné vytlačování do pneumatik nebo dokonce plánované
„sestřelení“. Ano, i takové, ačkoliv neověřené, informace kolovaly po
závodech mezi jezdci.
A co je na tom nejhorší? Že po závodech, které se odjely v tom nejlepším
možném složení, spousta lidí říkala, že jestli se tohle bude opakovat,
dalších závodů se nezúčastní. A to by nikdo z nás chtít neměl.
Nechme už ale téhle negativní stránky závodů a podívejme se na samotný
průběh. Ten byl o mnoho pozitivnější.
Jak již bylo řečeno, obsazení závodu bylo až neuvěřitelné. Z první
dvacítky v tabulce chyběl 1 jediný jezdec. Dokonce dorazili i ti, kteří
posledních několik závodů vynechali. Základní skupiny často připomínaly
spíše skupiny finálové.
Ve skupině A se sešli rychlíci Patrik s Karlem, které téměř nikdy
nenechali nikoho dalšího ochutnat první dvě místa. První pět rozjížděk
vyhrál vcelku jasně Patrik, který často musel předjet celé pole, aby
toto místo získal. V poslední jízdě dlouho útočil na prvního Karla Švece
a po neuvěřitelném souboji nakonec dojeli do cíle nárazník na nárazník.
Cílový rozhodčí sice říkal, že Patrik vyhrál doslova o prsa asijské
plavkyně, ale kluci se nakonec po vyhodnocení záznamu z kamery dohodli,
že Karel byl přeci jen v cíli o trochu dříve. Tak jako tak, nic by to už
na konečném pořadí neměnilo. O další místa se sváděly ony vášnivé
souboje. Jirka Snopek svou defenzivní jízdou doslova doháněl některé
jezdce k nepříčetnosti. Jirka Košťál bohužel tenhle tlak často nevydržel
a pouštěl se do agresivních soubojů. Bohužel na to doplácel často spíše
sám, kdy několikrát viděl bariéry z pneumatik blíže, než je zdrávo. Co
se pneumatik týče, tak Jirka Snopek si při jedné jízdě doslova zahrál na
alegorický vůz, kdy se mu při výletě do gum povedlo část z nich nabrat a
vézt je několik metrů s sebou na motokáře. Adam Kníže s Lukášem Rampou
spíše čekali na chyby jiných jezdců, kterých následně obratně využívali.
Ve skupině B se čekaly souboje mezi Martinem Hálou a Béďou Málem. Béďa
ale dokázal Martina za svými zády udržet jen jednou. Jednou se to také
povedlo Elišce a Luďkovi. K těmto dvěma se často přidával do soubojů i
Michal Drda.
Ve skupině C se očekávala dominance Luboše Kovaříka a následně vyrovnané
souboje mezi Jardou, Honzou a Milanem. A tak se taky stalo. Rozlosování
navíc způsobilo, že jestli chtěli kluci pomýšlet na dobrá umístění,
museli se napřed probojovat přes velice dobře jedoucího Patrika Jakeše a
Honzu Kolduška. Zejména Patrik jel velice dobrou defenzivní stopu, která
dokázala míchat pořadím. Hned v první jízdě všem ujel Luboš a s hůře
jedoucí károu č.4 se Jarda pokoušel udržet za zády Milana. Po
kontaktních soubojích ale byl rád, že udržel alespoň 3. pozici před
Honzou. Druhá jízda se nesla v podobném stylu. Luboš dokázal rychle
předjet Patrika Jakeše, Jarda se už také připravoval na předjetí a ve
chvíli, kdy chtěl zaútočit, přišla rána a Milanovo přední kolo se
objevilo vedle Jardovo pravého ramene. Kluci se tak na trati sblížili
bohužel více, než původně plánovali. Toho obratně využil Honza Šnaidauf
a oba borce předjel. V další jízdě si Jarda opět připravoval pozici pro
předjetí Patrika, ale ve chvíli, kdy změnil stopu k útoku, využil toho
naopak opět Milan, který ho čistě předjel a následně předjel i Patrika.
Z předjetí tedy byla ztráta pozice a Jarda jen zoufale kroužil dále za
Patrikem. Jelikož ten den přivezl Milana na závody svým autem,
přemýšlel, kde je v Hořovicích vlakové nádraží, kde Milana nechá a
popřeje hezkou cestu domů. Kluci se nakonec usmířili a v dalších
rozjížďkách se na trati už nepotkali. Luboš nakonec skupinu suverénně
vyhrál, Jarda se výhrou v poslední rozjížďce dostal před Milana pouze
kvůli nejlepšímu umístění a hned za nimi skončil Honza Šnaidauf. Patrik
Jakeš s Honzou Kolduškem zůstali sice na posledních pozicích, ale
předvedli, že jsou to tvrdí soupeři, se kterýma se musí počítat.
Skupina D měla favorita Dominika Moravce. Jenže ten byl v rámci tréninku
vyzkoušet v Hořovicích i závodní motokáru o objemu 390ccm, což byla
chyba. Jedna chyba a mírný kontakt s pneumatikami způsobil jízdu po 2
kolech, následně parádní salto s motokárou a stylový dopad motokáry
přímo na Dominika. Přihlížející sice tento trik ocenili plným počtem
bodů, ale doktoři v Hořovické nemocnici už tak nadšení nebyli a ocenili
tento trik RTG snímkem zlomené kosti na hrudníku a nákrčníkem k fixaci
pohmožděného krku. Možná to, možná výborná jízda Lukáše Pecha a velmi
ostré souboje Radka Líbala znamenaly, že Dominik nejen skupinu nevyhrál,
ale musel se spokojit až s nominací do finále B. O vítězství ve skupině
si to tedy rozdali Lukáš s Radkem. Radek nakonec skupinu s výrazným
bodovým náskokem vyhrál a kvalifikoval se tak (snad prvně?) do finále A.
Leo a Jirka Slopovský, sousedé z Mýta u Rokycan na chvíli zapomněli na
svoje pivní večery a téměř v každé jízdě se přetahovali mezi sebou.
Chvost skupiny obsadil Martin Kurfiřt, který po delší době přijel na
závody a byl to právě on, který podotkl, jak se kvalita šampionátu
zvýšila.
Finále D opanoval Honza Koldušek. Patrik jen těsně udržel za zády Jirku
Snopka. Jirka Košťál už finále nejel tak agresivně a spokojil se s
pozicí až téměř na chvostu.
Do finále C startoval Lukáš Rampa s výborně jedoucí motokárou č.10 a aby
alespoň jednou viděl během obou jízd své soupeře, musel by mu někdo
namontovat na káru zpětná zrcátka. Za ním pak dojel kolega Michal Drda.
Dále pak dojeli Adam Kníže, Leo, Eliška a Jirka Slopovský.
Ve finále B nedal Dominik nikomu šanci a alespoň trochu si vykompenzoval
zklamání ze základních skupin. Druhý v obou jízdách dojel Béďa. Do boje
o 3. místo ve finále B se zapojili opět 3 vyrovnaní borci ze základní
skupiny C – Jarda, Milan a Honza, ke kterým se ještě přidal Luděk. Když
si Jarda vylosoval špatně jedoucí káru č.4, věděl, že musí jet totální
defenzivu, jestli chce přemýšlet o udržení pozice. A tak činil. Jenže
ani to nestačilo, aby Milan Blažek nevyzkoušel předjížděcí manévr. Snad
to byla nervozita, snad černé svědomí kvůli kontaktům v základní skupině
způsobilo, že Milan svůj manévr dokončil v hodinách a mohl se rozloučit
s bojem o lepší umístění. Jenže Honza Šnaidauf toho už využil a dojel
nakonec třetí. Jarda čtvrtý, Luděk pátý a Milan až šestý. Ve druhé jízdě
se Honza s výborně jedoucí károu č.10 opět pokoušel útočit na Jardu.
Dokonce ho i v posledním kole předjel, ale ten mu to o několik zatáček
později vrátil a jak by řekli fotbalisté, na posledních několik zatáček
zvolil taktiku „totální beton“. Celkově tedy kvůli lepšímu umístění ve
skupině Jarda skončil před Honzou a ze stejného důvodu pak skončil o
místo lépe Milan před Luďkem.
Finále A slibovalo zajímavou podívanou. Patrik si vylosovalo káru č.4,
takže bylo jasné, že ho dříve nebo později bude atakovat a pokoušet se
ho sesadit z prvního místa. A o to se pokusil Martin Hála. V první
zatáčce mezi borci došlo ke středu, Patrik neochotně posunul bariéru z
pneumatik a dojel nakonec až. 5. Jenže po dojetí byl podán protest,
traťoví komisaři protest uznali a Martin Hála musel v pořadí až za
Patrika. O první místo v první jízdě tak nevědomky bojoval Lukáš Pech s
Radkem Líbalem. Lukáš to zkoušel na Radka na různých místech, zkoušel to
různými způsoby, ale předjetí se mu nezadařilo. Tyto souboje pak
sledoval z těsné blízkosti Karel Švec, který se do nich v posledním kole
zapojil také a několikrát jely tyto 3 motokáry kolo na kolo. Ve druhé
jízdě Patrik dostal lepší káru, neponechal nic náhodě a zvítězil. To mu
vyneslo i celkově první místo. Lukáš Pech se ve druhém finále před Radka
sice dostal, jenže horší umístění ve skupinách znamenalo v součtu až
bronzové umístění. Radek si tedy odváží stříbro a bude na tenhle závod
pravděpodobně rád vzpomínat. Nutno podotknout, že všichni 3 jezdci na
bedně měli stejný bodový součet a rozhodovalo jen lepší umístění ze
základních skupin. Martin Hála obsadil nakonec 4. místo, Karel Švec 5. a
Luboš Kovařík, který druhé finále úplně vynechal, skončil 6.
V celkovém bodování se pak Lukáš Pech a Martin Hála přiblížili soubojům
o bednu. Lukášovi chybí na prozatím 3. Jardu už jen 12 bodů. 2. místo
katapultovalo Radka Líbala před Michala Drdu a Béďu Málka, takže se
dostal na 7. místo v tabulce. Lukáše Rampu už má doslova na dostřel. O
dvě místa také poskočil Karel Švec a Luboš Kovařík.
Další závod se jede už za 3 týdny ve Vysočanech a my opět doufáme ve
vysokou účast. Ve Vysočanech se pojede klasický směr, ale použije se
tzv. chebský systém.
Brzy v káře!